Já tak moc chci! Kdo z nás by neznal tento výrok z různých situací. Jenže:Chtít moc se někdy hodí a jindy zase škodí. Tak jak to tedy je a kdo se v tom má vyznat?

Chcete založit rodinu, toužíte po otěhotnění? Pak buďte  klidně vytrvalí a nezdolní – skvělé! Vaše vytrvalost vás dovede k cíli. Ale v těhotenství a při porodu už  vám může uškodit. Jak?

Známé rčení: „Čím víc se chce, tím víc to nejde“ už přineslo potíže v životě mnohým z nás. Všichni to víme, ale málokdo umí ubrat. Tak co teda, safra, s tím?

Zkušeností následku „křečovitého chtění“ si  už prošlo a prochází  spousta párů v touze po otěhotnění.  Vím o tom své.  Jak tahle úpornost ovládla v mládí mě samotnou se dočtete v článku Můj příběh.

Chceme dítě

Obvykle si většina párů ani nevšimne, jak nenápadně se změnila jejich radostná touha po potomkovi v usilovnou mašinérii sledování všeho kolem početí a z jejich života se vytratilo všechno ostatní.

Propadnutí křečovitému chtění je v tomto případě začátek konce a cesta nikam. Ta nás většinou k cíli nedovede. A pokud ano, finální výsledek je stále velmi nejistý.

Stejně škodlivé a nežádoucí je úporné chtění u nastávající maminky v průběhu celého těhotenství. Výrazně a zbytečně zvyšuje napětí v jejím těle, které se nepříznivě promítá do prožívání miminka a jeho nitroděložního vývoje. Miminko vnímá všechny pocity maminky a prožívá je jako stav nepohody. Úzkostlivost se pak promítá do prožitků dítěte a může být jeho celoživotním problémem, pokud se neřeší kteroukoliv z mnoha možností.

Porodní plán: my to chceme takhle!

Představa nastávajících rodičů o porodu je důležitá. Jenže: vlastní představa ANO, ale zase to NE křečovitému chtění! O čem to mluvím?

Je určitě správně, že má žena stanovený svůj porodní plán, ale hlavně by se měla celé těhotenství soustředit na to,aby si zvyšovala stav vnitřního klidu, vnímavosti a důvěry ve své tělo. 

Trvání „na svém“ obvykle vede k přesně opačnému výsledku, a to je právě pro maminku i miminko nežádoucí. ZVYŠUJE SE VÝSKYT MOŽNÝCH KOMPLIKACÍ PŘI PORODU, protože napětí z křečovitého chtění blokuje přirozený průběh porodu.

Jenže, jak tedy rozpoznat rozdíl mezi správně zvoleným záměrem a posedlou úporností v nasměrování na jeho dosažení? Oba stavy si ukážeme na následujícím příběhu u jedné ženy.

První těhotenství a první porod s oběma polaritami:

první „JÁ CHCI“ je správně. Druhé „JÁ TO  CHCI TAKHLE“ už ne.

Asi před osmi lety se na mě obrátila jedna mladá žena s prosbou o pomoc při plánovaném početí. Její gynekologické problémy byly nevýznamné a přesto se jim s partnerem početí už dost dlouho nedařilo. Nervozita stoupala, touha po dítěti sílila, stres už hrál velkou roli.

Znala jsem tuto ženu a věděla jsem, že je to naprosto ideální adeptka na skvělou maminku;  takže bude pro lidstvo to nejlepší, když bude  moct svou mateřskou roli naplnit. Vypracovala jsem jí soubor doporučení  a zahájila provádění kraniosakrální terapie.

Paní vše přesně dodržovala, takže:  huráááá, brzy došlo k otěhotnění! Obrovská radost a štěstí.  Průběžně jsme pokračovaly v kraniosakrání terapii a celé těhotenství probíhalo úplně bez potíží i problémů.

Všechno úsilí ženy vycházelo z postoje „JÁ CHCI“ ; a to bylo v pořádku. Tímto postojem s jasným záměrem přispěla k brzkému otěhotnění a současně i k bezproblémovému, zdravému průběhu těhotenství.

Vše bylo skvělé, až do okamžiku:

Problém nastal v období termínu porodu. Nastávající maminka měla vlastní, naprosto jasnou představu: přirozený porod v souladu se svým tělem i dítětem, žádná indukce (lékové vyvolání) porodu, minimum omezujících vyšetření (dlouhodobé natáčení ozev srdeční akce dítěte na porodním sále), a další konkrétní detaily.

Plán byl jasný, ale chybička se vloudila a úporné chtění zablokovalo spuštění porodu v ten pravý čas. Mysl (ach, ta  mrška jedna), zapracovala.

A pořád to nejde

Porod se nerozbíhal a to ani po druhém termínu. Tlak lékařů narůstal. Bylo to  hodně zvláštní, protože během celého těhotenství bylo stále vše v těle matky i u dítěte v pořádku.

Miminko bylo připravené. Maminka absolvovala vyvolávací postupy ošetření  kraniosakrální terapií k vyvolání porodu, reiki, akupresurní techniky.  Vše po každém podnětu  téměř okamžitě zabralo. Začaly kontrakce. Maminka odjela do porodnice, ale než tam stihla dojet, kontrakce zase ustaly.

Tento scénář se tehdy nepochopitelně opakoval několikrát. Nakonec vše skončilo přesně tak, jak maminka nechtěla a co celou dobu úporně odmítala: léková indukce porodu, porod císařským řezem, podání krevní transfúze, pak problémy s kojením a neúspěšné krátké kojení.

Proč? Blok mysli nastávající maminky – to úporné, křečovité odmítání všeho nepřirozeného a přijetí pouze toho ideálního pro své dítě mělo takovou sílu přesvědčení, že vedlo k přesnému opaku.

Ta síla a úpornost křečovitého odmítání  ZABLOKOVALY v těle všechny mechanismy k ideálně připravenému přirozenému porodu.

A proto je třeba předem, preventivně  i tomuto problému předcházet správným řešením.

Jak to tedy řešit, aby se problém neopakoval?

Těhotenství podruhé, ale bez „JÁ TO CHCI TAKHLE“ za každou cenu

Tu fantastickou maminku jsem ponechala v klidu, aby se věnovala svým mateřským povinnostem. Až mnohem později jsme se k tématu společně  vrátily a vše jsem jí vysvětlila. I ona sama si uvědomila přehnanou sílu svého chtění a pochopila, že to byl následek jejího extrémního vnitřního postoje. Dohodly jsme si jinou strategii v přípravě a začaly obvyklým způsobem pracovat na druhém přirozeném početí.

 a teď „JÁ TO CHCI TAKHLE“ podruhé

Naše společné úsilí bylo opět úspěšné a maminka byla podruhé „maminkou čekatelkou“.

Zvolila jsem  jinou strategii. V druhé polovině těhotenství jsem zařadila další energetickou terapii k harmonizaci psychiky a emocí a doplnila postupné užívání několika druhů esencí, které navodily vnitřní klid, důvěru, uvolnění, přijetí všeho v našem životě a snížily tendenci ke křečovitému, úpornému postoji.

Celé druhé těhotenství bylo téměř bezproblémové, kromě velmi mírné formy těhotenské cukrovky. Miminku se dařilo naprosto skvěle a mamince taky. A hlavně – maminka si díky vyřešení problému po celou dobu uvědomovala, kam ji předchozí křečovité chtění  dostalo.

Teď si naplno užívala svůj vnitřní klid, uvolnění a odlehčení.  Bylo úžasné sledovat, jak těhotenství dobře prospívalo a v jaké fantastické tělesné kondici a duševní pohodě maminka byla.

Druhý porod. Jaký byl?

Když přišel čas druhého porodu, přistupovala k tomu maminka už úplně jinak, Věděla sice, že chce rodit přirozeně a tak, jak si vysnila poprvé, ale současně už vnitřně akceptovala i jiné nezbytné postupy a byla v klidu. Měla důvěru v sebe, své  tělo a své dítě.

Byla  zbavena svého křečovitého chtění. Podvědomě tedy dovolila, ať vše probíhá, jak má. Tím povolila páku obrovského tlaku, který předtím chybně vyvíjela. Prostě, „netlačila tolik na pilu“ a měla důvěru ve své tělo i miminko.

Druhý porod se rozběhl spontánně, i když  ještě předtím jsem jí provedla jednu podpůrnou stimulaci z kraniosakrálního ošetření. Maminka v klidu rodila a kromě počátečních křížových bolestí byl pro ni porod nádherným, plně vědomým prožitkem. Přesně cítila průchod holčičky porodními cestami, ale bez bolestí, cítila její vlásky na hlavičce ještě uvnitř sebe..

Polibek na uvítanou?

Vrcholem byl pocit, jakoby rodící se holčička dala ještě v těle své matce  pusinku na uvítanou. Polibek na uvítanou od dítěte, které teprve za okamžik může maminka držet poprvé ve svém náručí? Co může být víc než takový vrcholný zážitek mezi maminkou a dítětem během porodu?

Je jasné, že vazba mezi dítětem a maminkou po takovém společném prožitku musí být mimořádně silná, oboustranně důvěrná. Pro dítě nemůže být lepší vklad do života než takový zážitkový porod!

Netřeba už snad ani dodávat, že kojení u druhé holčičky probíhalo od začátku, hned po nastoupení  tvorby mléka u maminky úplně bezproblémově a dloooouho. Maminka i malá si to spolu fakt užívaly!

A teď už jen happy end

Sen byl naplněn; šťastní a skvělí rodiče mají dvě šikovné holčičky a pro jejich zdravý vývoj , osobní rozvoj a dobré zdraví stále dělají vše, co je třeba. Následky u starší dcery, které by v budoucnu mohly být problémem v jejím životě  z období porodu jsme postupně s maminkou odstranily kombinací dálkových energetických terapií, homeopatik a esencí. Holčička tedy vyrůstá bez následků či jakéhokoliv zatížení traumatem a je prostě skvělá.

Ponaučení na závěr?

ZÁMĚR A CHTÍT PŘIMĚŘENĚ ANO, NADMĚRNÉ CHTĚNÍ NE

Tohle se snadno řekne a těžce uskuteční. Chápu, že takovou  důležitou a zásadní změnu svého postoje málokdo sám dokáže, a to na opravdu hluboké úrovni. Hluboká změna vnitřního postoje je možná a to jemně, nenásilně. Existuje k tomu celá řada způsobů a možností.

Spolehlivou a účinnou pomocí je samotné provádění všech energetických terapií, kineziologie,  pomoc homeopatickými prostředky a energetickými esencemi, dechová cvičení, meditace, mentální hovory matky s nenarozeným dítětem, využívání harmonizačních pomůcek, a velká spousta dalších možností.

Já osobně se proto preventivně zaměřuji u těhotných žen na „vyladění psychiky“  k uvolnění a klidu pro samotný porod. Maminky pak k porodu přistupují ještě s větším  klidem, důvěrou a ve správném naladění. A tak díky tomu krásných podobných  prožitků z porodu  přibylo.

Moje rada na závěr:

Milé maminky  a ženy. Pokud chcete udělat pro sebe a porod vašeho dítěte to nejlepší, rozhlédněte se a najděte si vyhovující způsob pomoci. Zbavte se bloků a úpornosti ve své mysli. Naučte se vše správně chápat. Aby Vás nemohlo ovládnout přesně to, co nechcete.

Dostat se do stavu vnitřního klidu, harmonie a důvěry je možné. Ale je zapotřebí na tom zapracovat a problém včas řešit. Těsně před začátkem nebo v průběhu porodu už je pozdě.  Odměnou vám bude porod, o jakém vám žádná kamarádka nepovídala.

Harmonický porod bez stresu je začátek harmonického vztahu mezi vámi a dítětem. A to přece chcete, ne? Tak se nebojte pro to něco udělat!

Zájemkyně, můžete si  stáhnout můj eBook zdarma Mám zdraví a vitalitu díky odkyselení a e-knihu Vytoužené mateřství aneb Konečně matkou.

Nebo mi můžete napsat email a pomůžu vám, aby váš porod byl harmonickým zážitkem.