Po mnohaleté pomoci lidem začínám psát svůj blog. Proč? Důvodů je celá řada. Třeba:
Už dlouho se zabývám pomocí lidem. Víc o mně se dozvíte pod rubrikou Kdo jsem, v článcích Můj příběh, O mně a S čím vám mohu pomoci
Jsem úplně obyčejný člověk, kterého baví pomáhat lidem. Mám radost, když se jim díky našemu společnému úsilí daří zlepšit zdraví a vyřešit i spoustu dalších problémů. A hlavně: mohou se rozrůstat zdravé spokojené rodiny o vytoužené děti.
Ve své letité praxi i běžném každodenním životě se neustále setkávám s tím, že lidé nemají dost informací. Třeba o svém těle, jeho fungování a správné péči o něj. A mnozí vůbec netuší, co všechno může každý člověk pro své zdraví sám udělat.
Známá zkušenost všech terapeutů je: Když si lidé koupí auto nebo psa, nejdřív si pořídí příručku a nastudují, jak se o ně starat. O svém vlastním těle, dětském organismu, nemocech a jak pečovat o své zdraví toho zdaleka tolik neví. A o fungování mezilidských vztahů ještě méně. A přitom jde o to nejdůležitější v našem životě!
Když jsem jako sestra zjišťovala u těhotných pacientek i rodičekco udělaly samy konkrétně pro zdravý průběh těhotenství a jakou přípravu prováděly pro hladký průběh porodu, setkávala jsem se převážně s nechápavým postojem a obrovským překvapením typu: „Co bych jako měla dělat? A ono to jde abych něco pro to mohla já sama udělat?“
Stejný problém vidím ve všech dalších případech. Nastávající maminka při našem rozhovoru zmíní obavy, aby druhé dítě nebylo stejně nemocné jako to první a aby spolu nebyli pořád jen v nemocnicích.
Jsem překvapená. Zase zjišťuji, že jde o nemoci a potíže, které by včas byly většinou snadno řešitelné doma jednoduchými způsoby nebo s pomocí celé dlouhé řady osvědčených terapeutických postupů.
Takže často by vůbec nemuselo dojít na opakované návštěvy rodičů s dítětem u lékaře, příjezdy záchranky domů a převozy rychlou s pobytem v nemocnici. Složité a nepříjemné zákroky by dítě mockrát nemuselo podstoupit.
To, že kvůli nezdravému způsobu života, neznalosti a nedostatku informací je nemocné dítě vystaveno traumatickým zážitkům po ambulancích, nemocnicích a celé rodiny jsou ve stresu, považuji za nepochopitelné a zbytečné.
Dotýkají se celé rodiny. Chodu domácnosti, ekonomiky, prostě celé sociální situace. Problémy se zajištěním péče o nemocné děti u zaměstnaných maminek, finanční dopad, narušené vztahy v rodině.
O spokojenosti a pohodě v rodině nemůže být ani řeč. Starost o nemocné dítě a všechny související problémy v rodině odnáší sourozenci, prarodiče i domácí mazlíček kocour a sousedovic pes.
Ještě složitější situace je, pokud se v rodině vyskytuje chronická nebo jiná vážná nemoc. Nemusí být jen u dítěte, ale u kteréhokoliv člena rodiny. Následky a omezení se pak opět dotýkají všech.
Samostatnou kapitolu kromě zdravotních problémů tvoří v rodině i osobnostní problémy dětí a jejich výchova.
Dnešním strašákem jsou diagnózy dětí od autismu přes syndrom ADHD, hyperaktivitu a spousta dalších.
Jako by nestačilo, že starší sourozenec žárlí na mladšího, neuklízí hračky, má plno strachů, nechce se učit do školy, trpí nadměrnou trémou nebo třeba úzkostí, je příliš uzavřený a vyhýbá se dětskému kolektivu, má strašidelné sny, trpí nespavostí…. Je dost možných problémů, které děti mají a je zapotřebí je průběžně řešit.
Pokud ne, zátěž rodiny se prohlubuje, pokud se „dítě táhne životem s nevyřešenými problémy“, jak já tomu říkám. Absurdní a nepochopitelné je spoléhání rodičů na to, že dítě z problému vyroste; však „ono to samo přejde“, říká se. A v tomhle názoru je často utvrzuje i okolí.
Fakt, že rodiče nerozumí problému dítěte a špatně k tomu přistupují, nehledají skutečnou příčinu má škodlivý dopad nejen pro dítě, ale pro celou rodinu.
To je právě bohužel ten další velký problém a hlavně velká škoda. Spousta rodičů totiž ještě dnes nezná ani ty správné a spolehlivé výchovné postupy, ani kvanta ověřených, účinných možností a netuší, jak konkrétní problémy dětí řešit.
Problémy tak narůstají, nabalují se na sebe. Celá situace se stává neúnosnou a rodiče nevidí řešení. Sen o harmonické rodině se rozplývá.
V některých rodinách se díky tomu natolik naruší vztahy, až se stanou nefunkčními. Krize rodiny roste. Pokud se přidá ještě nějaký další problém, rodina se rozpadá.
Když se snažím zorientovat v komplikovaném rodinném problému, zjišťuji, že se pro jeho zmírnění nebo odstranění neudělalo v rodině nic účelového ani smysluplného!
Často zjišťuji, že ani žádné řešení nehledají. Proč? Většinou proto, že se domnívají, že žádné neexistuje. A bohužel, někdy ani není zájem, snaha či vůle se řešením problému zabývat.
Když vychrlím přehled aspoň některých z mnoha možností k řešení zmíněných problémů, vidím, že většina možností je pro utrápené stěžovatele velkou neznámou. A tak vysvětluji. Stále a pořád dokola. Krom toho svá doporučení a rady často posílám jako odpovědi na dotazy do e-mailů, sms a jiných zpráv.
Pokud dotyční naslouchají a vyzkouší některá doporučení, přesvědčí se, že problémy mizí. Jsou překvapení, protože se zlepšením jejich problému nepočítali. Je to pro ně nová zkušenost. Radost se jim začíná vracet do života.
Jejich radostné a nadšené reference jsou i pro mě radost, ale pokaždé zase jen potvrzením, že je přece jasné a mockrát v praxi ověřené, že to vše opravdu funguje. Jen se musí vědět jak na to. A sen o šťastné, harmonické rodině se opět začíná vracet a naplňovat.
Vrací se radost, klid a pohoda do života. A o to přeci jde, ne? Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí v našem životě.Rozdílný pohled na šťastné, zdravé rodiny s vyřešenými problémy a ty druhé, plné nemocí a různých problémů ve mně vyvolává lítost. Kontrast je příliš ostrý a ukazuje realitu následků při neřešení problémů.
Abych mohla nejenom pomáhat tak jako doteď zájemcům při založení rodiny a radovat se z každého narozeného dítěte. Ale taky proto, abych se mohla podělit o své poznatky a zkušenosti s těmi, kteří by uvítali:
Pokud budou mé články a e-booky inspirací a pomocníkem pro hledající, tak mé úsilí splní účel. A to bude pro mě radostí a motivací k další práci i pomoci. Pomoci tam, kde to jde a kde je zájem problémy řešit a ne ignorovat.
Podle mě to má smysl a je to ta správná cesta.