Po mnohaleté pomoci lidem začínám psát svůj blog. Proč? Důvodů je celá řada. Třeba:

• nedostatek informací mezi lidmi o našem těle a jeho fungování,
• vnímám nedostatek zájmu a ochoty pečovat o své zdraví a přemýšlet, co můžeme my sami udělat,
• banální zdravotní problémy sužují dospělé i děti a brání jim spokojeně prožívat svůj život,
• neřešené „banální zdravotní problémy“ narůstají a končí zbytečně v nemocnicích i s dalšími následky,
• ženy a muži, kteří chtějí založit rodinu mají často velké problémy a k dosažení početí zbytečně používají příliš zatěžující způsoby a přitom nevyužívají jednoduché, účinné a nezatěžující způsoby,
• kolem sebe nevidím funkční, harmonické a zdravé rodiny, které by měly být automaticky přirozeným základem našeho života,
• zdravotní problémy dětí řeší rodiče často zbytečně u lékaře a osobnostní problémy dětí většinou neřeší vůbec nebo úplně nesprávně,
• v rodině je často víc lidí s nemocí nebo zdravotním problémem a dopad pro rodinu je pak už dost závažný. A přitom o vliv genetiky a tvrzení o nevyléčitelných nemocech zdaleka tolik nejde,
• stále dost lidí nechápe své osobní a vztahové problémy; proč se jim dějí. A netuší, že to vše je skoro vždycky nějak řešitelné,
• a teď použiji zdánlivě „otřepanou, ale opodstatněnou frázi“: protože pohled na obraz rodin i společnosti je zatím ještě dost neutěšený a vyžaduje „restart“ každého jednotlivce. Děti by restart správně neměly vůbec potřebovat. A pokud ano, tak ho za ně mají automaticky provést rodiče. Ale především mají rodiče žít tak, aby rodina vytvářela zdravé prostředí jako základ harmonického, šťastného a naplněného života. A dodatek: pro mě tohle fráze NENÍ.

Jak je to všechno v mé každodenní praxi

Už dlouho se zabývám pomocí lidem.

Jsem  úplně obyčejný člověk, kterého baví  pomáhat lidem. Mám radost, když se jim  díky našemu společnému úsilí daří zlepšit zdraví a vyřešit i spoustu dalších problémů. A hlavně:  mohou se rozrůstat zdravé spokojené rodiny o vytoužené děti.

Jakpak se to stane?

Ve své letité praxi  i běžném každodenním životě se neustále setkávám s tím, že lidé nemají dost informací. Třeba o svém těle, jeho fungování a správné péči o něj. A mnozí vůbec netuší, co všechno může každý člověk pro své zdraví sám udělat.

Známá zkušenost všech terapeutů je: Když si lidé koupí auto nebo psa, nejdřív si pořídí příručku a nastudují, jak se o ně starat. O svém vlastním těle, dětském organismu, nemocech a jak pečovat o své zdraví toho zdaleka  tolik neví. A o fungování mezilidských vztahů  ještě méně.  A přitom jde o to nejdůležitější v našem životě!

Když jsem jako sestra zjišťovala u těhotných pacientek i rodičekco udělaly samy konkrétně pro zdravý průběh těhotenství a jakou přípravu prováděly pro hladký průběh porodu, setkávala jsem se převážně s nechápavým postojem a obrovským překvapením typu: „Co bych jako měla dělat? A ono to jde abych něco pro to mohla já sama udělat?“

Nemoci a nemocnice. Musí to tak být? Nejde to i jinak?

Stejný problém vidím ve všech dalších případech. Nastávající maminka při našem rozhovoru zmíní obavy, aby druhé dítě nebylo stejně nemocné jako to první a aby spolu nebyli pořád jen v nemocnicích.

Jsem překvapená. Zase zjišťuji, že jde o nemoci a potíže, které by včas byly většinou snadno řešitelné doma jednoduchými způsoby nebo s pomocí  celé dlouhé řady osvědčených terapeutických postupů.

Takže často by vůbec nemuselo dojít na opakované návštěvy rodičů s dítětem u lékaře, příjezdy záchranky domů a převozy rychlou s pobytem v nemocnici. Složité a nepříjemné  zákroky by dítě mockrát nemuselo podstoupit.

To, že kvůli nezdravému způsobu života, neznalosti a nedostatku informací je nemocné dítě vystaveno traumatickým zážitkům po ambulancích, nemocnicích a celé rodiny jsou ve stresu, považuji za nepochopitelné a zbytečné.

Nemoci, problémy a rodina. A jaké jsou následky?

Dotýkají se celé rodiny. Chodu  domácnosti, ekonomiky, prostě celé sociální situace. Problémy se zajištěním péče o nemocné děti u zaměstnaných maminek, finanční dopad, narušené  vztahy v rodině.

O spokojenosti a pohodě v rodině nemůže být ani řeč. Starost o nemocné dítě a všechny související problémy v rodině odnáší sourozenci,  prarodiče i domácí mazlíček kocour a sousedovic pes.

Ještě složitější situace  je, pokud se v rodině vyskytuje  chronická nebo jiná vážná nemoc. Nemusí být jen  u dítěte, ale  u kteréhokoliv člena rodiny. Následky a omezení se pak  opět dotýkají všech.

Jak to vypadá, když zdravotní problémy v rodině nestačí

Samostatnou kapitolu kromě zdravotních problémů tvoří v rodině i osobnostní problémy dětí a jejich výchova.

Dnešním strašákem jsou diagnózy dětí od autismu přes syndrom ADHD, hyperaktivitu a spousta dalších.

Jako by nestačilo, že starší sourozenec žárlí na mladšího, neuklízí hračky, má plno strachů, nechce se učit do školy, trpí nadměrnou trémou nebo třeba úzkostí,  je příliš uzavřený a vyhýbá se dětskému kolektivu, má strašidelné sny, trpí nespavostí…. Je dost možných problémů, které děti mají a je zapotřebí je průběžně řešit.

Pokud ne, zátěž rodiny se prohlubuje, pokud se „dítě táhne životem s nevyřešenými problémy“, jak já tomu říkám. Absurdní a nepochopitelné je spoléhání rodičů na to, že dítě z problému vyroste; však „ono to samo přejde“, říká se. A v tomhle názoru je často utvrzuje i okolí.

Fakt, že rodiče nerozumí problému dítěte a špatně k tomu přistupují, nehledají skutečnou příčinu má škodlivý dopad nejen pro dítě, ale pro celou rodinu.

Jenže, vědí rodiče jak na to?

To je právě bohužel ten další velký problém a hlavně velká škoda. Spousta rodičů totiž  ještě dnes nezná ani ty správné a spolehlivé výchovné postupy, ani kvanta ověřených, účinných  možností a netuší, jak konkrétní problémy dětí řešit.

Problémy tak narůstají, nabalují se na sebe. Celá situace se stává neúnosnou a rodiče nevidí řešení. Sen o harmonické rodině se rozplývá.

V některých rodinách se díky tomu natolik naruší vztahy, až se  stanou nefunkčními. Krize rodiny roste. Pokud se přidá  ještě nějaký další problém, rodina se rozpadá.

Problémy jsou řešitelné, ale bohužel nejsou řešeny

Když se snažím zorientovat v komplikovaném rodinném problému, zjišťuji, že se pro jeho zmírnění nebo odstranění neudělalo v rodině nic účelového ani smysluplného! 

Často zjišťuji, že ani žádné řešení nehledají. Proč? Většinou proto, že se domnívají, že žádné neexistuje. A  bohužel, někdy ani není zájem, snaha či vůle se řešením problému zabývat.

Když vychrlím přehled aspoň některých z mnoha možností k řešení zmíněných problémů, vidím, že většina možností je pro utrápené stěžovatele velkou neznámou. A tak vysvětluji.  Stále a pořád dokola. Krom toho svá doporučení a rady často posílám jako odpovědi na dotazy do e-mailů, sms a jiných zpráv.

Když funguje rada nebo jiné doporučení

Pokud dotyční naslouchají a vyzkouší některá doporučení, přesvědčí se, že problémy mizí. Jsou překvapení, protože se zlepšením jejich problému nepočítali. Je to pro ně nová zkušenost. Radost se jim začíná vracet do života.

Jejich radostné a nadšené reference jsou i pro mě radost, ale pokaždé zase jen potvrzením, že je přece jasné a mockrát v praxi ověřené, že to vše opravdu funguje. Jen se musí vědět jak na to. A sen o šťastné, harmonické rodině se opět začíná vracet a naplňovat.

Vrací se radost, klid a pohoda do života. A o to přeci jde, ne? Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí v našem životě.Rozdílný pohled na šťastné, zdravé rodiny s vyřešenými problémy a ty druhé, plné nemocí a různých problémů ve mně vyvolává lítost. Kontrast je příliš ostrý a ukazuje realitu následků při neřešení problémů.

A tak jsem se rozhodla vytvořit svůj blog

Abych mohla nejenom pomáhat tak jako doteď zájemcům při založení rodiny a radovat se z každého narozeného dítěte. Ale taky proto,  abych se  mohla podělit o své poznatky a zkušenosti  s těmi, kteří by uvítali:

• jak řešit zdravotní a jiné problémy ve své rodině
• jak dostat svůj život do rovnováhy, harmonie a stability
• moci si užívat svou zdravou rodinu bez zbytečných problémů.

Pokud budou mé články a e-booky inspirací a pomocníkem pro hledající, tak mé úsilí splní účel.
A to bude pro mě  radostí a motivací k další práci i pomoci. 

Pomoci tam, kde to jde a kde je zájem problémy řešit a ne ignorovat.

Podle mě to  má smysl a je to ta správná cesta.